Pohled školní psycholožky
Ve své praxi školní psycholožky se často setkávám s tím, že při řešení výchovných nebo behaviorálních obtíží žáků přicházejí na konzultace převážně maminky. Přesto bych ráda upozornila na významnou roli, kterou v životě dítěte, a zejména chlapce, hraje otec.
Tento školní rok jsem zvala ke spolupráci s žáky, pokud se jednalo o chlapce, jejich zákonné zástupce – otce. Moje zkušenosti ukazují, že pokud je otec aktivní součástí života svého dítěte, zajímá se o něj, tráví s ním čas a nastavuje mu laskavé, ale pevné hranice, má to velmi pozitivní vliv nejen na jeho chování, ale i na jeho sebevědomí, školní úspěšnost a budoucí vztahy.
Ne vedle sebe, ale spolu. Někteří otcové své děti milují, ale často jsou zahlceni pracovními povinnostmi a každodenním stresem. Mnohdy mají pocit, že svou rodičovskou roli naplňují především tím, že rodinu zabezpečují, nebo pak vynahradí přemírou aktivit. A přitom nejde ani tak o kvantitu času, ale o jeho kvalitu. Společně strávený čas s tátou – může jít o sport, výlet ve dvojici, společnou práci na zahradě, opravu kola, vaření, společnou cestu autem na nákup. Právě při těchto běžných činnostech vznikají nejsilnější rozhovory.
Otec je pro dítě často prvním mužským vzorem. Právě od něj se dítě učí, jak zvládat překážky, jak nést odpovědnost, jak komunikovat, respektovat pravidla a budovat zdravé vztahy. Chlapec ve vztahu s otcem hledá svou identitu, sebevědomí a představu o tom, jakým mužem se jednou stane. Každý syn potřebuje zažívat pocit: Táta mě vidí. Táta o mě stojí. Táta mi věří. Táta je tu pro mě.
Pokud tento vztah není dostatečně silný, mohou se ve škole objevovat různé projevy:
- zvýšená potřeba dokazovat si vlastní hodnotu,
- vzdor vůči autoritám,
- nejistota,
- problémy s disciplínou,
- hledání vzorů na sociálních sítích nebo mezi rizikovými vrstevníky
Proto se domnívám, že při řešení opakovaných výchovných obtíží u žáků – chlapců, je zejména vztah mezi otcem a synem jedním z nejsilnějších nástrojů pozitivní změny. Pokud dítě nemá otce, může tuto roli zastat i zástupce mužské energie v rodině či mimo rodinu – například děda, bratranec, partner matky, trenér, soused, apod…
Jak můžete, tatínci, muži, posílit u dítěte mužskou energii?
- Dodržovat sliby a být důslední.
- Přijímat zodpovědnost za své chyby, dávat na to recepty.
- Umět říct: „To jsem nezvládl.“ …“mám teď takovou zkušenost“…
- Učit dítě zvládat neúspěch, poskytnout radu, jak na případný neúspěch reagovat.
- Trávit pravidelně společný čas bez telefonu.
- Ukazovat, že síla a laskavost mohou existovat společně.
A co vztah rodičů s dětmi obecně?
Děti si po letech pamatují:
- jak se doma cítily,
- zda byly přijímány,
- zda jim někdo naslouchal,
- zda mohly udělat chybu a neztratit lásku rodičů.
Zeptejme se jako rodiče:
- Co tě dnes potěšilo?
- Co bylo nejtěžší?
- S čím ti mohu pomoci?
- Na co jsi dnes pyšný?
Tyto jednoduché otázky budují vztah mnohem více než kontrola domácích úkolů.
Děti nepotřebují dokonalé rodiče. Potřebují rodiče, kteří jsou přítomní.
Přeji vám krásné léto plné společných okamžiků s vašimi dětmi. Nejde o to stihnout co nejvíce aktivit, ale vytvořit co nejvíce chvílí, ve kterých budou děti cítit váš zájem, pozornost a lásku. Využijme proto letní dny k tomu, abychom byli svým dětem nejen nablízku, ale skutečně s nimi. Právě tyto okamžiky se totiž stávají vzpomínkami, které si všichni neseme po celý život.
Mgr. Karin Konečná,
školní psycholožka